Zkoušení inscenace už je plném proudu a my jsme zastihli autora příběhu Michala Sýkoru, abychom mu položili pár otázek.

V Olomouci jste se narodil, pracujete tady na univerzitě a děj svých příběhů do Olomouce často zasazujete. Co vás na ní inspiruje? A jak je to u vaší první divadelní hry Konečně jsi doma! aneb Papírové mausoleum?

Jako autor potřebuju, aby se moje příběhy odehrávaly v konkrétním, dobře popsaném prostředí – a současně mi specifičnost toho prostředí pomáhá utvářet zápletku. Takže pro svoje romány považuji Olomouc za důležitou, město je v podstatě další z postav příběhu. Ale Konečně jsi doma! není navázané na žádnou konkrétní lokalitu. Děj se odehrává ve vile, která stojí stranou nějakého většího města, nejspíš krajského, kam postavy odjíždějí za prací nebo do školy. Je to někde poblíž Sudet a do Prahy je odtamtud celkem daleko.

Proč jste se rozhodl autorsky vstoupit do světa divadla?

Jako spisovatele mě baví zkoušet stále něco nového. Píšu romány a povídky, píšu pro televizi i pro rozhlas a prostě jsem si chtěl vyzkoušet, jestli dokážu něco napsat i pro divadlo. Dramatická forma obecně mi připadá velmi lákavá, protože je postavena na tom, že to, co já napíšu, kreativně uchopí další lidé, režisér a herci. Baví mě sledovat, jak můj text vnímají a interpretují další umělci.

Vznikala hra Konečně jsi doma! aneb Papírové mausoleum přímo na míru činohře Moravského divadla? A pokud ne, proč jste si vybral právě toto divadlo, aby vaši dramatickou prvotinu uvedlo ve světové premiéře?

Hru jsem psal hlavně pro sebe, ne pro konkrétní soubor. A nabídnout ji Moravskému divadlu mi přišlo přirozené. Mé romány vydává brněnské nakladatelství a natáčí je pražská televize. Tak jsem chtěl pro změnu udělat něco ryze místního. Olomoucký autor a olomoucké divadlo. Pro zdejší diváky. Velmi mě potěšilo, že zdejší činohra reagovala pozitivně, když jsem jim text nabídl.