Sergio Méndez Romero a Sawa Shiratsuki: „Úspěšné partnerství stojí na respektu"

Jan 31, 2023 / Napsali o nás
Jan 29, 2023
Odkaz na původní článek
Autor: Tereza Cigánková
K baletnímu souboru Moravského divadla Olomouc na podzim 2022 doputovala prestižní soška Thálie. Jejím držitelem se stal tanečník Sergio Méndez Romero, jehož odborná porota ocenila za ztvárnění hlavní role v baletu Petra Zusky Sólo pro tři. Výraznou oporou v této inscenaci mu byla taneční a životní partnerka Sawa Shiratsuki, která se ujala hlavního ženského partu. Zeptala jsem se páru nejen na zkušenost z nastudování úspěšného tanečně-divadelního kusu inspirovaného trojicí velikánů zpívané poezie, ale také na jejich olomoucké působení a plány do budoucna.

Sólo pro tři patří mezi díla, která na představitele hlavních rolí kladou velké nároky. Vaše výkony se setkaly s velkým ohlasem a pozitivní zpětnou vazbou, bylo ale něco, s čím jste během zkoušení bojovali?

Sergio Méndez Romero: Sólo pro tři je jednou z nejkomplexnějších inscenací, které znám. Tanečník v hlavní roli musí umět dobře hrát a jít na jevišti až na dřeň. Zároveň ale potřebuje skvělou techniku, dynamičnost a schopnost propojit světy tři různých umělců – Jacquesa Brela, Vladimira Vysockého a Karla Kryla. Musí také perfektně zvládat partnerský tanec. Když jsem na této roli začal pracovat, největší výzvou pro mě bylo utáhnout náročnou roli v průběhu celého představení a zároveň být dobrý v tolika aspektech. Nejnáročnější, ale současně velmi naplňující byly části představení, kde se zpívá ve francouzštině.

Sawa Shiratsuki: Ona, hlavní ženská role, ztělesňuje pocity, jako jsou láska, nenávist nebo touha. Může ale představovat i osud, smrt a život v různých fázích představení. Bylo pro mě náročné toto všechno na jevišti ztvárnit a doplňovat hlavní roli a dané situace tím, že přinesu určitou emoci.

Nastudovat roli v tanečním představení není jen o tom naučit se choreografii. Co dalšího to obnáší a jak konkrétně jste se připravovali na své role v Sóle pro tři?

S. R.: Ano, naučit se choreografii je jen začátek. V Sóle pro tři vyžaduje každá část jiný styl pohybu a jinou emoci, a tak je potřeba tyto věci do role implementovat. Musím přesně vědět, co dělám, když tančím, protože v opačném případě mi diváci nemohou porozumět. Navíc v tomto představení potřebuji propojit jednotlivé části a vytvořit celistvý příběh, nejen sled krátkých epizod. Proto pro mě bylo tak zásadní vedení a pomoc baletních mistrů a koučů.

S. Sh.: Sólo pro tři vypráví o životě a pocitech, a proto čím více máte zkušeností, tím jednodušeji je do představení vložíte. Jsem ještě poměrně mladá, takže bylo velkou výhodou mít kvalitní vedení od asistenta choreografa. Ale zdá se mi, že pokaždé, když se k roli Ony vracím, tak do ní můžu přidat něco ze svého života, a to se mi na ní moc líbí.

Společně jste na jevišti předvedli skvělou souhru. Co by podle vás měl mít dobrý taneční partner?

S. R. a S. Sh.: Shodli jsme se na tom, že úspěšné partnerství stojí na respektu. Je také důležité poznat, kdo v jakém okamžiku vede, a zcela partnerovi věřit. Jsme pár na jevišti i v soukromí, takže se o respekt opravdu snažíme. Kdykoli spolu pracujeme, navzájem se podporujeme a snažíme se, aby ten druhý ze sebe mohl dostat to nejlepší. A zatím nám partnerství funguje výborně.

Jakou nejcennější zkušenost si z práce na Sóle pro tři odnášíte?

S. R.: Snahu být na scéně přirozený a opravdový – být člověk, který vypráví příběh. To je to, co nám pomáhá spojit se s divákem. Nejde o to být dramatický, ale vyvolat v lidech určitý pocit. Bohužel se mi zdá, že baletní svět se od toho spíše vzdaluje, ale kdykoli tančím v Sóle pro tři a vidím reakci obecenstva, dojde mi, že je to jednoduché, a že síla příběhu vždycky převládne.

S. Sh.: Uvědomila jsem si, jak podstatné je se do role vžít a stát se jí, nepředstírat. Na jevišti si tento balet opravdu užívám, protože nic předstírat nemusím, jenom prožívám přítomný okamžik.

Myslíte si, že ocenění, jakým je například Thálie, mohou kariéru tanečníka výrazně ovlivnit?

S. R.: Myslím si, že moji kariéru ovlivnilo v tom smyslu, že cítím přízeň spousty lidí, kteří mě podporují. Občas se jako tanečník prezentujete jen na jevišti a nemáte příležitost mluvit s diváky a více s nimi komunikovat. Cena Thálie mi dala příležitost poznat hodně nových lidí, což pro mě bylo skoro neuvěřitelné. Měli bychom se veřejnosti otevřít častěji, bez ohledu na ocenění, a ukázat, jací jsou umělci v reálném životě. A co se týče mé každodenní práce, moc se toho nezměnilo, denně chodím do divadla a snažím se být tou nejlepší verzí sebe sama.

Jakým umělcem se snažíte být? Máte své osobní vize, cíle nebo zásady, ke kterým se vždy vracíte?

S. R.: Nikdy se nevzdávám a vždycky se snažím dělat v danou chvíli maximum. A takový chci být i jako tanečník. Nejsem technicky a herecky nejlepší ze všech, ale myslím, že na jeviště přináším určitou energii, která mě definuje. A právě tím můžu být jedinečný.

S. Sh.: Snažím se být tanečnicí, která publikum zaujme a upoutá svými výkony. A právě proto si sama musím tanec užívat nejvíc, protože věřím, že pokud ze sebe v představení nevydám všechno, diváci to poznají.

Co rádi děláte, když netančíte? Jak se vám daří vybalancovat pracovní vytížení?

S. R.: Moc rád pomáhám ostatním. Když zrovna nejsem na baletním sále, pracuji na svém YouTube kanále, kde sdílím své zkušenosti z oboru a tipy, které mi pomohly v kariéře a životě. Svou práci ale miluji, takže mi nepřijde náročné pracovat celý den, i když občas je potřeba si dát pauzu a relaxovat. Nejradši chodím na wellness nebo si dám sklenku dobrého vína.

S. Sh.: Miluju vaření a dobré jídlo! Zároveň se snažím najít rovnováhu mezi zdravými a chutnými potravinami, abych svému tělu dala potřebnou výživu. Vybalancovat osobní a pracovní život je pro mě celkem těžké, protože tanci dávám všechno a hodit to za hlavu zatím moc neumím. Ale stejně jako Sergio si občas ráda dám víno, nejlépe červené!