V hlavní roli jako host excelovala heroina tehdejšího světového divadla, Sarah Bernhardtová. Pucciniho představení uchvátilo především díky  Bernhardtové a předloha pro další operu byla na světě. O Toscu měl zájem i stárnoucí Verdi, a především Albert Francchetti, což Pucciniho utvrdilo ve správnosti volby. V roce 1900 v Miláně pak měla premiéru jedna z nejslavnějších a neuváděnějších oper světa. Je pokládána za první Mistrovu veristickou operu. Operu, která se nebojí naturalismů, šetří slovy (Puccini napsal svému libretistovi mj. „Se slovy šetři a pokus se o to, aby události na jevišti byly dostatečně srozumitelné spíš pro oči než pro uši“.), ale nikoli city a emocemi, které jsou až krajně vyhrocené. Hlavní postavou opery je pěvkyně Floria Tosca. Vášnivá, smyslná, krásná, žárlivá, milující, hysterická. Extrémní osobnost, která  na pozadí politických intrik doby napoleonské prožívá zničující  a sebezničující milostné drama, které už 125 let dráždí diváky  i tvůrce. Postava Toscy byla (a je) parádní rolí všech světových  dramatických sopranistek. Ve zmiňované roli dobyly Metropolitní  operu v New Yorku kupříkladu Eva Urbanová či Ema Destinnová,  která uchvátila i samotného Pucciniho.

Spoluúčinkuje orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc spolu s Dětským pěvěckým sobrem BoDo centrum, o. s. pod vedením Hany Vyroubalové.

Operu uvádíme v italském originále s českými a anglickými titulky.