Dirigent Tomáš Hanák: Jevištní a hudební výraz musí být v souladu
Dirigent Tomáš Hanák pochází z Brna, kde absolvoval konzervatoř v oboru klavír a dirigování. Ve studiu dirigování pokračoval na pražské AMU (Jiří Bělohlávek), kterou dokončil v roce 2001. V letech 1997–2000 vedl Pražský studentský orchestr. Jako hostující dirigent opakovaně spolupracuje s předními českými symfonickými tělesy. Od roku 2000 je angažován jako dirigent (šéfdirigent 2003–2009) v Moravském divadle Olomouc. V letech 2003–2009 spolupracoval s Národním divadlem Moravskoslezským v Ostravě. Od roku 2011 působí jako hostující dirigent ve Slezském divadle v Opavě. V letech 2006–2013 byl hlavním dirigentem Komorního orchestru Pavla Haase. Od roku 2021 působí jako pedagog na brněnské konzervatoři. V současnosti diriguje operetu Oskara Nedbala Polská krev, která měla ve Slezském divadle v Opavě premiéru 24. dubna 2022.
Pane dirigente, během své umělecké kariéry se v divadle setkáváte se všemi hudebními žánry – s operou, operetou, muzikálem i baletem. Jaké prvky mají pro hudební nastudování společné a naopak rozdílné?
Hudební nastudování baletu je většinou první samostatný úkol, který mladý dirigent v divadle dostane. Zkušení mistři taktovky vědí, že to obnáší pernou a nevděčnou práci, a tak se do ní příliš nehrnou. V klasickém baletu musíte respektovat tempové požadavky choreografa, které jdou leckdy i proti hudební logice. Během představení většinu energie věnujete odezírání pohybů tanečníků a snažíte se jim hudbu rovnat „pod nohy“. Mnoho kreativních momentů zde tedy nezažijete. Daleko raději mám modernější balety a různé koláže. Volnější vazba mezi hudbou a tancem poskytuje mnohem více prostoru pro svobodné tvoření.
Hudební příprava opery a operety, případně muzikálu, přináší dirigentovi větší volnost. Je pouze na něm, jakým směrem bude hudební nastudování směřovat. Zároveň ale musím dodat, že se velmi rád nechávám inspirovat zpěváky i instrumentalisty, kteří přinesou svůj vlastní interpretační názor. Samostatnou kapitolu pak tvoří spolupráce s režisérem. Občas se setkávám s názorem, že režijní a hudební koncepce mohou existovat odděleně – dirigent „obsluhuje“ zpěváky a orchestr a režisér má na starosti dění na jevišti. To je naprosté nepochopení principu hudebního divadla. Jak může dirigent vést zpěváky k nějakému hudebnímu výrazu, když nesouhlasí s koncepcí režiséra? Pěvec se pak zmítá mezi pokyny režiséra a dirigenta, hudba jde proti dění na jevišti, nic do sebe nezapadá. Jevištní a hudební výraz musí být přece v souladu.
Jaká specifika byla pro vás důležitá při práci na operetě Polská krev?
Polskou krev považuji za nejkrásnější českou operetu, byť byla komponována na německé libreto. Je pro mne nepochopitelné, že od tohoto díla nebyla dosud vydána partitura. Vedle nádherných melodií pokládám právě instrumentaci této operety za jedinečnou a geniální. Nedbal kombinuje barvy jednotlivých nástrojů naprosto originálním způsobem. Leckdy jeho instrumentační nápad dokáže vyvolat i úsměv na tváři.
Zvláštností operetního žánru jsou melodramy. Jaký mají význam a jak s nimi pracujete právě v inscenaci Polská krev?
Hned na začátku přípravy inscenace jsme si stanovili, že nebudeme zvučit zpěv ani mluvené slovo při melodramech. Používání mikroportů v operetě podvědomě vede hudebníky k menší dynamické kontrole vlastní hry, vytrácí se lehkost a švih. V subtilnějším způsobu hry, mají navíc šanci lépe vyniknout i Nedbalovy instrumentační finesy. Realizace melodramů je v dnešní době velký problém. Většina zpěváků techniku přednesu této formy příliš neovládá, doprovázející hudební nástroje mají také zcela jiné akustické parametry než před sto lety. Proto bylo třeba věnovat přípravě melodramů velkou péči. Jsem však rád, že zazní v plném rozsahu, a že o ně návštěvníky neochudíme.
V opavském divadle jste nastudoval a dirigoval několik hudebních inscenací, která byla nebo je vašemu srdci nejmilejší?
V Opavě jsem se vždy setkal s milým a laskavým přijetím. V každé inscenaci jsem spolupracoval s výbornými kolegy, kteří mají divadlo rádi a chtějí ho dělat dobře. Za této konstelace pak není podstatné, jestli připravujete operu, operetu nebo muzikál.
Děkuji vám za rozhovor a přeji vám spoustu inspirace do dalších inscenací.
Jana Andělová Pletichová