Kytice
Iluzivní, mystickou a možná až osudovou atmosféru Erbenovy Kytice se na jeviště Moravského divadla pokusí přenést jeden z nejvýraznějších slovenských režisérů současnosti Marián Pecko, pro kterého to bude v pořadí třetí návrat do Olomouce.
Sezona 2024/25 ve znamení české dramatiky
Soubor činohry se v této sezoně zaměří výhradně na díla české, respektive československé provenience. Nepůjde při tom pouze o všeobecně známé tituly, ale také, a především o současnou českou dramatiku, která se na jevištích velkých městských divadel našeho typu objevuje jen velmi zřídka. Našim divákům tak postupně nabídneme pět velkých premiér plus navíc ještě premiéru původní autorské pohádky. Hned polovina z nich při tom bude premiérami českými, respektive světovými, protože půjde o díla, která budou na divadelních prknech uvedena vůbec poprvé.
Sezonu 2024/25 zahájíme Kyticí Karla Jaromíra Erbena, jež se bezpochyby řadí mezi klasická, nestárnoucí literární díla. Přestože tato sbírka třinácti balad vyšla poprvé před více jak 170 lety, tak se na jevišti našeho divadla objeví teprve podruhé v jeho více než stoleté historii, přičemž naposledy tomu bylo před dlouhými dvaaosmdesáti lety. Výběr sedmi balad u nás zinscenuje kompletně slovenský tvůrčí tým včele s renomovaným režisérem Mariánem Peckem, pro něhož to bude už třetí spolupráce s naší činohrou. Po Petrovi a Lucii a Panu Scroogovi se jeho nezaměnitelný režijní rukopis podepíše i pod jedno z nejklasičtějších československých básnických děl.
Podzim pak bude patřit jednomu divadelnímu debutu a světové premiéře zároveň. Postará se o něj satirická tragikomedie Michala Sýkory s názvem Konečně jsi doma! aneb Papírové mausoleum. Olomoucký rodák Michal Sýkora patří mezi zkušené spisovatele a scénáristy, jehož dílo budou znát především televizní diváci, a to díky detektivkám Modré stíny, Pozadí událostí či Případ pro exorcistu. Tragikomedie ze současnosti s názvem Konečně jsi doma! aneb Papírové mausoleum je jeho divadelní prvotinou, která si tak v Moravském divadle odbude svou světovou divadelní premiéru v režii uznávaného režiséra Petra Štindla.
Hned v lednu nás pak bude čekat další světová divadelní premiéra, přičemž tentokrát půjde o pohádkový příběh s názvem Pohádka zakletá do cimbálu. V režii Dany Račkové uvidí naši nejmenší diváci neotřelou hudební pohádku vycházející z tradičních romských pohádek, které fungují docela jinak než nám běžně známé pohádkové příběhy.
Po dvanácti letech se k nám, coby autor, vrátí značně nedoceněný československý dramatik František Langer. Po jeho Periferii se tentokrát můžete těšit na podobenství o andělech, kteří jsou v lidské podobě sesíláni z nebe zpátky na zem, aby zde, se všemi nedostatky lidského těla i duše, navraceli svět do rovnováhy. Nepozorovaně se tak pohybují mezi lidmi a nenásilně se je snaží vést k mnohdy nelehké zodpovědnosti za vlastní životy. To vše, a ještě mnohem více v sobě ukrývá drama Andělé mezi námi, které se po své premiéře v roce 1931 dočkalo pouhých dvou dalších uvedení. S naším souborem ho nastuduje umělecký šéf činohry Roman Vencl společně s dramaturgyní Michaelou Doleželovou.
Třetí světovou premiérou sezony a pátou v pořadí budou Chvilky z pera Beaty Parkanové. Ta je absolventkou FAMU a v roce 2018 natočila svůj scenáristicko-režijní filmový debut, kterým byly právě Chvilky. Do hlavní role obsadila Jenovéfu Bokovou, která za svůj výkon získala Českého lva i Cenu české filmové kritiky. Film jako takový se pak dočkal uvedení na karlovarském filmovém festivalu a nyní ho čeká i premiérové divadelní zpracování v režii samotné autorky.
Sezonu pak zakončí režisér David Drábek, který se k nám vrátí po dvou letech, aby tu nastudoval svou, bezpochyby nejznámější, divadelní hru s názvem Koule. Jde o fiktivní portrét zestárlé československé atletky, která lásce ke sportu obětovala všechno: stát jí vnutil doping, zbavil ji soukromí, rozhodoval o její účasti na závodech i o možnostech založit rodinu. Drábkova stejnojmenná rozhlasová hra vyvolala v roce 2011 nebývalý ohlas a spustila vlnu soudních žalob a někdy až zbytečně přehnaných mediálních emocí. Oproti tomu byla oceněna v anketě posluchačů jako nejlepší rozhlasová hra roku. Následovalo její divadelní zpracování v Klicperově divadle v Hradci Králové s Pavlou Tomicovou v hlavní roli. V červnu 2025 se tak dočká svého druhého divadelní zpracování, a to právě u nás v Moravském divadle.
Iluzivní, mystickou a možná až osudovou atmosféru Erbenovy Kytice se na jeviště Moravského divadla pokusí přenést jeden z nejvýraznějších slovenských režisérů současnosti Marián Pecko, pro kterého to bude v pořadí třetí návrat do Olomouce.
Historii činoherního souboru otevřelo představení Adámkovy Salomeny z 2. září 1920. V repertoáru zpočátku převládala česká a světová klasika. Není bez zajímavosti, že již od počátků byly nedílnou součástí programu i hry pro děti a mládež. Za více jak sto let prošlo souborem činohry mnoho významných osobností.
Olomoucká činohra se jako špičkový umělecký soubor profilovala od roku 1931 a to díky uměleckému vedení Oldřicha Stibora, který usiloval o aktuální, průbojné a divácky účinné a působivé divadlo. Pravidelně spolupracoval s olomouckými překladateli, skladateli, kritiky a choreografy. V souboru působili např. J. Toman, V. Minaříková, J. Raušer, J. a F. Kurandovi, krátce i N. Gollová a M. Vášová. Během okupace se uváděla opět česká i světová klasika. Po válce se divadlo snažilo navázat na Stiborovu dramaturgii. Soubor byl posílen o celou řadu hereckých osobností, jakými byli např. J. Šmídová, V. Chramostová, K. Novák, J. Moučka nebo O. Velen.
Po roce 1948 se začaly uvádět tendenčně ideově akcentované schematizované hry s budovatelskou tematikou. Na repertoár se ve větší míře dostávaly inscenace sovětské provenience. Do souboru přicházejí další výrazné herecké osobnosti. Za zmínku stojí kupříkladu J. Bek, F. Paul, V. Fialová či F. Řehák. V letech 1951-53 zaznamenala činohra mimořádný vzestup, a to za vedení Jaromíra Pleskota ve spolupráci s dramaturgem E. Radokem. Do souboru přišli V. Bublíková, S. Budínová, B. Franková, B. Čáp, Z. Ornest nebo třeba I. Racek.
Silný a konsolidovaný soubor převzal v šéfovské úloze režisér Karel Jernek a po jeho odchodu Karel Novák. Novákovo období znamenalo pro soubor činohry druhý vrchol jeho poválečné historie. Inscenace si získaly pozornost na celostátní úrovni, což vyústilo odchodem K. Nováka do Prahy. Soubor vedený Jiřím Svobodou se musel stabilizovat novými posilami. Členy činohry se stali třeba J. Barášová, M. Hradská, H. Lančíková, V. Babka, V. Brtna, R. Máhrla, M. Rataj či A. Švehlík.
Na tvorbě profilu olomoucké činohry se v dalších letech podíleli Jiří Fréhar, Jan Novák, a Karel Nováček. Herecký soubor prošel v sedmdesátých a osmdesátých letech řadou změn a vystřídalo se zde také několik dramaturgů. Základ souboru tvořili J. Barášová, M. Hradská, I. Koktová, H. Lančíková, V. Babka, J. Bartoň, V. Brtna, R. Máhrla, K. Novák, F. Řehák, Z. Vrablík a nově byli angažováni např. I. Plíhalová, N. Chroboková, J. Novák, J. Janěková, V. Bahník, V. Čech, Z. Dolanský, P. Hekela, M. Hruška, V. Mrva, R. Choc a další.
V polovině osmdesátých let vstupuje do olomoucké činohry Jan Burian, který porušil stereotyp obsazování rolí a soustředil se na rovné partnerství herce a režiséra. Mnohé inscenace pozvedly soubor nad úroveň regionální repertoárové scény. Po jeho ochodu se zásadně změnilo i personální obsazení souboru. Následující sezony byly ve znamení dramaturgického i inscenačního konzervatismu. Divácká krize po roce 1989 si přímo vynutila uvádění atraktivních titulů a divácky vděčných komedií. Naděje byly vkládány do Ivana Baladi, který se oprostil od líbivého repertoáru. Jeho spolupráce s univerzitou vedla k pozdějšímu vzniku studiové poloamatérské scény Hořící žirafy, v jejichž spojitosti můžeme poprvé slyšet jména jako D. Drábek či D. Král. Soubor byl posílen a mnohé talentované herce, ať už se jednalo o P. Juřicu, A. Jastrabana, D. Urbana, F. Čapku, E. Pacolákovou, P. Kubese nebo V. Včelnou. V novodobé historii se ve vedení činoherního souboru vystřídali Karel Nováček, Peter Gábor, Václav Klemens, Roman Groszmann a Michael Tarant.
Od sezony 2016/2017 je uměleckým šéfem olomoucké činohry Roman Vencl a dramaturgyní Michaela Doleželová. Návštěvnost činoherních představení přesahuje v současné době 80 %, za což mohou nejenom vhodně vybírané divácké tituly kombinované s uváděním náročnějších inscenací včetně českých i světových premiér, ale také hostující režiséři, mezi které patří celá řada věhlasných jmen jako jsou M. Krobot, P. Khek, M. Pecko, J. Ryšánek Schmiedtová nebo D. Drábek. Soubor je navíc v posledních několika letech mimořádně stabilní, což umožňuje rozvíjet jeho schopnosti a kontinuálně pracovat na jeho uměleckém růstu. Mezi nedávné posily činoherního souboru patří například N. Tichánková, V. Nováková, K. Herz, D. Klevetová, J. Ťoupalík, L. Červenka, M. Pešl, J. Posníková, P. Vaněk, R. Julinová a Z. Julina.