Labutí jezero
Nejslavnější klasický balet všech dob se po 12 letech vrací na jeviště Moravského divadla.
Vážení diváci a milovníci tanečního umění,
s potěšením vám mohu sdělit, že soubor baletu se v sezone 2024/2025 vrátí ke dvěma velkým premiérám, které se ponesou v duchu klasiky i současné tvorby.
Sezonu otevřeme baletem baletů, který není třeba dlouze představovat. Labutí jezero s hudbou Petra Iljiče Čajkovského bude v choreografii Paula Chalmera, který se do Olomouce vrací po dvou letech od nastudování Obrazu Doriana Graye, a scénu a kostýmy navrhne Domenico Franchi. Věřím, že se tento titul stane dalším pilířem a hrdým zástupcem našeho klasického baletního repertoáru. V titulních rolích Odetty/Odilie a Prince Siegfrieda se předvedou domácí sólisté Sawa Shiratsuki, Romane Trouillier, Sergio Méndez Romero nebo Quentin Lelong. Speciálním hostem pak bude bývalá první sólistka Státního baletu v Berlíně Ksenia Ovsyanick, která v titulní roli vystoupí po boku domácího sólisty Auréliena Jeandota.
Druhá baletní novinka bude složeným večerem dvou zahraničních choreografů a bude založená na abstrakci a fantazii. „Královský dvůr“ (King´s Court) s hudbou Wojciecha Kilara bude taneční kreací volně inspirovanou dvorem krále Jakuba I. Choreografii vytvoří belgický choreograf Glen Lambrecht a uvedeme ji ve světové premiéře. Druhou částí večera bude choreografie nazvaná „Skrytá tajemství“ (Hidden Secrets) na hudbu Philipa Glasse. Půjde o abstraktní balet, jehož ústředním motivem bude touha mladého muže uniknout před politickým a zkorumpovaným systémem. Choreografem bude velmi talentovaný a žádaný americký choreograf Garrett Smith, který v poslední době uvedl své choreografie třeba v milánské La Scale nebo v Houston Ballet. V České republice se představí poprvé a balet Moravského divadla uvede i tuto choreografii ve světové premiéře.
Nejslavnější klasický balet všech dob se po 12 letech vrací na jeviště Moravského divadla.
Komponovaný taneční večer s pojícím tématem svobody od choreografů Roberty Ferrary a Štěpána Pechara.
Želary jsou příběhem o lásce a osudovém střetu dvou rozdílných světů, dvou rozdílných kultur. Jsou příběhem o zvláštním vztahu ze strachu, z obav a nedůvěry, ale i lásky tmelené společným úsilím přežít.
Dramatický balet o caru Ivanu Hrozném se věrohodně opírá a čerpá především z historických pramenů, které jsou svou bohatostí a epičností předurčeny na přetlumočení do barvitě plnokrevného divadelního tvaru.
Baletní soubor Moravského divadla v Olomouci má bohatou uměleckou historii, která sahá až do roku 1920, kdy zároveň s otevřením olomouckého divadla vznikl i baletní soubor.
Zpočátku byl provozním souborem opery, ale již od roku 1927 uváděl samostatná baletní představení. Až do roku 1945 se ve vedení souboru vystřídala řada výrazných choreografických osobností – např. Vladimír Nechyba, Bohumil/Loris Relský nebo Jaroslav Häusler. Po 2. světové válce se soubor osamostatnil, uváděl vlastní premiéry, ale i nadále měl služební povinnost v operním a operetním repertoáru.
V dalších letech vedli soubor mj. Rudolf Macharovský a Josef Škoda (1960-1977), který na repertoár uvedl díla velkého klasického repertoáru i původní domácí tvorby. Po Josefu Škodovi vedl delší dobu soubor Karel Jurčík, který se svou dlouholetou interpretační zkušeností dával příležitost hostujícím choreografům, stejně tak jako jeho nástupce Emil Smetana. Ten přivedl do divadla mladého talentovaného choreografa Roberta Balogha.
Balogh, který se svými invenčními opusy vymykal konvenční baletní praxi, choreografoval mimo jiné cyklus Roční doby v baletním večeru s Čajkovským. Výrazné místo v jeho tvorbě zaujímají i originální inscenace Dům Bernardy Alby, Čtyři poslední písně Richarda Strausse, Pták Ohnivák, Adagietto z V. symfonie G. Mahlera. Významné bylo i hostování estonského choreografa Ulo Vilimaa, které pokrývalo období i několika dalších šéfů (například Tiina, Coppélia).
Po roce 1990 vedla soubor Kateřina Pelzerová, za jejíhož krátkého vedení byla posílena úroveň souboru o tanečníky z bývalého SSSR – někteří z nich se později projevili i jako talentovaní choreografové (Vasilij Medveděv, Igor Ostapenko). Po smrti K. Pelzerové (1993) vedl soubor bývalý sólista Jiří Sekanina. V tomto období utvářeli repertoár především hostující choreografové: např. Jiří Kyselák, Jiří Blažek, Libor Vaculík a Robert Balogh.
Posledně jmenovaný byl pak ve vedení souboru v letech 2010-2018. Pro jeho inscenace bylo typické užívání hudebních koláží, autorství libret a vlastní režie. V této době uvedl např. balety Frida, Romeo a Julie, Rusalka, Spartacus, Dáma s kaméliemi a QUEEN – The Show Must Go On!
Od ledna 2019 do prosince 2021 byl šéfem baletu bývalý první sólista pražského Národního divadla Michal Štípa. Za jeho vedení se soubor výrazně proměnil a zkvalitnil, a repertoár se obohatil o velké klasické tituly, pro které Štípa nacházel i vlastní úpravy libretistické a choreografické, např. Bajadéra, Giselle, Louskáček.
Od ledna 2022 je šéfem baletního souboru Jan Fousek, dlouholetý sólista baletu Národního divadla Brno a pedagog Taneční konzervatoře Brno. Za svou bohatou jevištní kariéru získal také dvě Ceny Thálie – za rok 2006 ji získal za roli Smrti ve Svěcení jara L. Vaculíka a za rok 2011 za roli Vikomta Valmonta v Nebezpečných známostech Krzysztofa Pastora. Jeho snahou je stabilizovat kvalitní soubor a uvádět pestrý, vyvážený repertoár zahrnující jak klasické tituly, tak i díla neoklasická a moderní choreografie s důrazem na původní opusy. Za jeho vedení byly zatím uvedeny balety Obraz Doriana Graye kanadského choreografa a režiséra Paula Chalmera, Prokofjevovo a Vaculíkovo taneční drama Ivan Hrozný, a večer obsahující balety italských tvůrců – Bolero v choreografii Riccarda De Nigrise a Carmen, kterou připravil choreograf Giorgio Madia.
Sólisté baletu získali v historii mnohá ocenění za své vynikající výkony včetně nejprestižnějších Cen Thálie – za rok 2016 Yui Kyotani za roli Kitri v Minkusově baletu Don Quijote a Sergio Méndez Romero v roce 2022 za hlavní roli v baletu Petra Zusky Sólo pro tři.
Baletní soubor Moravského divadla patří v současnosti k významným uměleckým tělesům v České republice. Přesvědčivé a přitažlivé inscenační výsledky přinášejí baletnímu souboru uznání publika i odborníků a vysokou uměleckou i společenskou prestiž.