Vážené divačky, vážení diváci,
při plánování divadelní sezony a nových premiérových titulů myslíme zejména na to, abyste v programu našli různorodý repertoár a mohli jste se tak pokaždé těšit na jedinečný zážitek. Soubor opery vám v nové sezoně nabídne příběhy plné vášně a emocí, českou klasiku, představení vhodné pro rodiny s dětmi, ale také zcela novou operu „ušitou” na míru našim zpěvákům i orchestru.
Naším cílem je přinášet hudebně rozmanitý repertoár, aby si každý z diváků přišel na své. Opera je však i scénický tvar, a tak je pro nás důležité, aby inscenace měly kvalitu také po stránce režijně-dramaturgické. Věříme, že divadelní zážitek má vytrhnout z každodenního života a otevřít prostor pro imaginaci a snění. Současně ale může přinášet témata, která jsou aktuální a dokážou otevřít otázky, o kterých při cestě domů budete moci přemýšlet a diskutovat. Operu tedy považujeme za bytostně živé umění, které vzniká v dnešní době pro dnešní publikum, tak jak tomu bylo i v minulých dobách. Proto vytváříme prostor také novým operám a je naším předsevzetím uvést minimálně jedno nové dílo každou sezonu. Máme radost, že novou sezonu 2024/25 otevře právě světová premiéra.
První premiérou letošní sezony je opera Malý třesk. Podíleli se na ní tři různí skladatelé, kteří dílo zkomponovali přímo pro soubor Moravského divadla Olomouc. Tématem je vznik prostoru a času, rychlost a rozpínání nejen samotného vesmíru, ale také proměny lidského chápání času, zrodu i zániku. Jednotlivé části složili Marek Piaček, Petr Kofroň a Michal Cáb. Režie a dramaturgie se chopili Matyáš Dlab a Lukáš Jiřička. Prostor Červeného kostela, v kterém Malý třesk uvádíme, výtvarně pojala dvojice scénografů Mikuláš Zika a Jan Brejcha s light designerem Jonášem Garajem.
V listopadu uvedeme Janáčkovu Jenůfu, známější pod názvem Její pastorkyňa. Půjde o první verzi opery z roku 1904 (než prošla dalšími úpravami skladatele). Téma hlavní postavy umocňuje spolupráce s organizací Úsměv mámy nabízející pomoc ženám, které se potýkají během těhotenství nebo po porodu s psychickými problémy. V inscenaci spoluúčinkují samotné klientky organizace, které do díla přinášejí svou vlastní osobní výpověď. Vzhledem k tématu je inscenační tým složen čistě z ženských umělkyň – hudebního nastudování se ujala dirigentka Anna Novotná Pešková, režii má pod palcem režisérka a umělecká šéfka souboru opery a operety Veronika Kos Loulová, dramaturgie se ujala Marta Ljubková. Inscenace vzniká v koprodukci s Národním divadlem Brno.
Lednová premiéra patří rodinnému titulu. Nejznámější opera Engelberta Humperdincka Jeníček a Mařenka vychází ze stejnojmenné pohádky bratří Grimmů. Je známo, že jejich příběhy byly často kvůli dětem upravovány, neboť byly původně určené dospělému publiku a končily velmi drsně. Stejně tak to bylo i v případě Jeníčka a Mařenky. Příběh si však zachoval mnohovrstevnatost a symboliku, kterou režisérka Eliška Říhová ve své koncepci rozvíjí a bezpochyby zaujme i dospělé diváky.
Sezonu završí romantický příběh La traviaty s hudbou Giuseppa Verdiho. Večírky, romantická láska, morální dilema a žárlivost. Můžete se těšit na velkou podívanou, kterou pro vás připraví režisér Michal Hába.
Mimo velké premiéry se na vás těšíme i na doprovodném programu, do kterého patří dramaturgické úvody, dramaturgické setkání pro seniory před představením nebo otevřené zkoušky pro nejmenší (děti do jednoho roku a doprovod).
Vážené divačky, vážení diváci,
přijměte naše pozvání na další z tradičních koncertů ve Vile Primavesi. Tentokrát pro vás bude hrát Amicita kvartet založený v roce 2022 členy Moravské filharmonie Olomouc a orchestru Moravského divadla Olomouc.
Malý třesk okolo Velkého třesku. Opera o vzniku prostoru a času, o rychlosti a rozpínání nejen samotného vesmíru, ale také proměnách lidského chápání času, zrodu i zániku. Čas nelze zabít, ale lze mu dát skrze hudbu prostor a tělo.
Sedlák kavalír a Komedianti jsou dvě krátké opery skladatelů Pietra Mascagniho a Ruggera Leoncavalla. Uvádění těchto děl během jednoho večera je již tradicí, neboť obě stojí za zrodem italského verismu.
Již před bezmála dvěma sty lety jsou známy první zmínky o provozování opery v Olomouci (uvedení komické opery K. F. Steinsberga Hans Klachel 15. 8. 1802). Mimo to do města zajížděly i kočovné společnosti provozující převážně německy hraná operní představení.
Rozvoj českého operního divadla se datuje od konce osmdesátých let 19. století, kdy soubor opery čítal dvacet a více osob. Významnou událostí se stalo angažování hudebního skladatele Gustava Mahlera roku 1883. Tradice opery v letech 1892–1920 je významně spojena s činností pěveckého spolku Žerotín, a právě v roce 1920 byla zahájena první operní sezona v českém Městském divadle. Za devadesát let se ve vedení opery vystřídaly významné osobnosti českého hudebního života (Karel Nedbal, Emanuel Bastl, Adolf Heller, Iša Krejčí, Zdeněk Košler, Pavel Pokorný, Miloš Konvalinka ad.).
Za významné období olomoucké opery je považováno šéfování Adolfa Hellera, kdy se během jeho šestiletého působení uskutečnilo třicet světových, československých nebo alespoň olomouckých premiér, které byly z větší části vysílány rozhlasem. V těžkých válečných letech šéfoval souboru Karel Nedbal se skvělými sólisty – E. Hakenem, B. Blachutem, L. Červinkovou, A. Richterovou, M. Markovou, E. Zachardovou, B. Stoegrovou, A. Frankem, O. Kubínem, B. Jevtušenkem, J. Heroldem ad.
Po válce nastoupil na vedoucí pozici Iša Krejčí s pozoruhodnou dramaturgií, kdy uvedl prakticky celý stěžejní český repertoár i několik novinek (V. Ambroz: El Christo de la Luz, Maryla; Z. Vostřák: Rohovín Čtverrohý; J. Burghauser: Karolinka a Lhář; Kabalevskij: Tarasova rodina). Zdeněk Košler prosazoval ještě vyšší interpretační náročnost a opět pestrou dramaturgii, která se opírala o český repertoár inscenacemi Janáčkových oper.
Po odchodu Zdeňka Košlera do Ostravy se vedení souboru ujal Pavel Pokorný, který měl k dispozici velmi kvalitní a zkušené sólisty a sólistky. Připravil několik československých premiér – např. Marnotratný syn M. Sokoly, Hanellův Obraz Doriana Graye, Krejčího Antigonu I., Verdiho Bitvu u Legnana, Orlík A. Honegera ad. Od začátku 70. let prosazoval další šéf Miloš Konvalinka uvádění děl současné tvorby (Kašlíkův Krakatit, Cikkerův Beg Bajazid, Jirkova Děvka, Zámečníkova Fraška o kádi a Mindija gruzínského skladatele O. Taktakišviliho).
Miloše Konvalinku vystřídal Reginald Kefer, který také mimo základní repertoár neváhal uvést na jeviště soudobá díla (Pauerova Zuzana Vojířová, Klusákova Dvanáctá noc, první čs. uvedení Slonimského Marie Stuartovny). Vysoce hodnoceny byly inscenace Mozartova Tita, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky a Verdiho Nabucco.
Další šéf souboru v pořadí Martin Dubovic se za svého působení spíše orientoval na klasický repertoár. Pod finančním tlakem a po uzavření Nového divadla v Hodolanech došlo k fúzi opery s operetním souborem.
