Opera a opereta

Opera a opereta v sezoně 2023/24

Vážené divačky, vážení diváci,

když přemýšlíme nad nadcházející sezonou, hledáme díla, která budou hudebně rozmanitá, inspirativní nebo neotřelá. Hledáme pro vás aktuální témata, která rezonují ve společnosti a vyvolávají diskuzi. Zároveň si uvědomujeme potřebu vidět program, který pohladí duši, otevře prostor pro imaginaci a snění, což nám v dnešní rychlé době občas chybí.

Naším cílem je vytvářet prostor pro setkávání, kde můžeme mluvit nejen o divadle, ale diskutovat o současných otázkách. Pevně věříme, že naše nové projekty a doprovodné programy, které chystáme, tento účel splní. Jsme přesvědčeni, že opera a opereta nejsou pouze společenskými událostmi nebo muzejními exponáty, ale mohou v dnešní době plnit mnoho dalších účelů. Proto nám dovolte představit sezonu 2023/2024 a pár dalších plánů do budoucna. Naším cílem je klást důraz na podporu nově vznikajících hudebně dramatických děl a autorských inscenací. Navazujeme tak na tradici souboru olomoucké opery, kde podpora nově vznikajících děl vždy sehrávala významnou roli. Chystáme proto v každé sezoně uvést alespoň jednu soudobou operu. Nezapomínáme ani na ty nejmenší z nás, proto se zaměříme na kvalitní dětská představení a doprovodné programy pro děti a dospívající.

Co nás čeká v sezoně 2023/2024? V listopadu vám představíme inscenaci Ad Matrem s podtitulem Opera o hledání ztraceného chlapce v režii Borise Jedináka a Petra Erbese z Divadla Na zábradlí s výpravou Marka Cpina. Za tajemným názvem se skrývají hudební díla Henryka Góreckého, jednoho z nejslavnějších polských skladatelů 20. století. Na jeho hudbu režijní tandem Boris Jedinák a Petr Erbes vytvořil autorskou inscenaci o strachu matky ze ztráty dítěte. Sugestivní hudební kompozice v sobě snoubí niterný žal s nadějí a vírou ve šťastné shledání. V sezoně také uvedeme dvě velké romantické opery. Před Vánoci nás čeká známá kombinace dvou veristických italských oper Sedlák kavalír a Komedianti v režii stávající šéfky souboru opery a operety Veroniky Kos Loulové. Konec sezóny velkolepě zakončí Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, která zazní v rámci Roku české hudby. Režie se zhostí Janka Ryšánek Schmiedtová. Po velkém úspěchu muzikálu Hello, Dolly! pro vás připravujeme další světový muzikál s názvem Sugar v režii Dominika Beneše.

Děkujeme vám za podporu a přízeň. Budeme se těšit na setkání s vámi.

Vedení souboru opery a operety

Repertoár

typ zobrazení

Připravujeme

Lidé

Vedení

Dirigent

Tajemník a technický referent orchestru

Korepetice, inspice a nápověda

Sólisté

Sbor

Orchestr

Historie

Již před bezmála dvěma sty lety jsou známy první zmínky o provozování opery v Olomouci (uvedení komické opery K. F. Steinsberga Hans Klachel 15. 8. 1802). Mimo to do města zajížděly i kočovné společnosti provozující převážně německy hraná operní představení.

Rozvoj českého operního divadla se datuje od konce osmdesátých let 19. století, kdy soubor opery čítal dvacet a více osob. Významnou událostí se stalo angažování hudebního skladatele Gustava Mahlera roku 1883. Tradice opery v letech 1892–⁠1920 je významně spojena s činností pěveckého spolku Žerotín, a právě v roce 1920 byla zahájena první operní sezona v českém Městském divadle. Za devadesát let se ve vedení opery vystřídaly významné osobnosti českého hudebního života (Karel Nedbal, Emanuel Bastl, Adolf Heller, Iša Krejčí, Zdeněk Košler, Pavel Pokorný, Miloš Konvalinka ad.).

Za významné období olomoucké opery je považováno šéfování Adolfa Hellera, kdy se během jeho šestiletého působení uskutečnilo třicet světových, československých nebo alespoň olomouckých premiér, které byly z větší části vysílány rozhlasem. V těžkých válečných letech šéfoval souboru Karel Nedbal se skvělými sólisty – E. Hakenem, B. Blachutem, L. Červinkovou, A. Richterovou, M. Markovou, E. Zachardovou, B. Stoegrovou, A. Frankem, O. Kubínem, B. Jevtušenkem, J. Heroldem ad.

Po válce nastoupil na vedoucí pozici Iša Krejčí s pozoruhodnou dramaturgií, kdy uvedl prakticky celý stěžejní český repertoár i několik novinek (V. Ambroz: El Christo de la Luz, Maryla; Z. Vostřák: Rohovín Čtverrohý; J. Burghauser: Karolinka a Lhář; Kabalevskij: Tarasova rodina). Zdeněk Košler prosazoval ještě vyšší interpretační náročnost a opět pestrou dramaturgii, která se opírala o český repertoár inscenacemi Janáčkových oper.

Po odchodu Zdeňka Košlera do Ostravy se vedení souboru ujal Pavel Pokorný, který měl k dispozici velmi kvalitní a zkušené sólisty a sólistky. Připravil několik československých premiér – např. Marnotratný syn M. Sokoly, Hanellův Obraz Doriana Graye, Krejčího Antigonu I., Verdiho Bitvu u Legnana, Orlík A. Honegera ad. Od začátku 70. let prosazoval další šéf Miloš Konvalinka uvádění děl současné tvorby (Kašlíkův Krakatit, Cikkerův Beg Bajazid, Jirkova Děvka, Zámečníkova Fraška o kádi a Mindija gruzínského skladatele O. Taktakišviliho).

Miloše Konvalinku vystřídal Reginald Kefer, který také mimo základní repertoár neváhal uvést na jeviště soudobá díla (Pauerova Zuzana Vojířová, Klusákova Dvanáctá noc, první čs. uvedení Slonimského Marie Stuartovny). Vysoce hodnoceny byly inscenace Mozartova Tita, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky a Verdiho Nabucco.

Další šéf souboru v pořadí Martin Dubovic se za svého působení spíše orientoval na klasický repertoár. Pod finančním tlakem a po uzavření Nového divadla v Hodolanech došlo k fúzi opery s operetním souborem.

Poslední léta souboru vtiskli svou tvář Václav Málek (úspěšná inscenace Smetanových Dvou vdov), Ludmila Machytková (divácky velmi úspěšné nastudování Verdiho oper Nabucco a Attila) a Miloslav Oswald (Kouzelná flétna, Na tý louce zelený, Řecké pašije nebo česká premiéra opery Viktora Ullmanna Pád Antikrista, za kterou divadlo získalo ocenění na prestižním festivalu Opera 2015). 

Operetní produkce byla provozně svázána se souborem opery. V počtu představení i repríz stála opereta v předválečné době dokonce na prvním místě. Soubor s operetami hostoval ve Vídni, Brně i Praze. Repertoár až do konce války byl téměř neměnný. Hrála se díla autorů: Beneš, Piskáček, Nedbal, Kálmán, Lehár a samozřejmě Strauss.

K rozkvětu olomoucké operety došlo až po válce. Ve vedení se vystřídali Vladimír Nechyba a František Paul.