Opera a opereta

Opera a opereta v sezoně 2025/26

Vážené divačky, vážení diváci,

s pokorou a radostí vás vítám v nadcházející sezoně jako nový šéf souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc. Po šestnácti letech sólistické dráhy jsem přijal tuto výzvu jako novou, inspirativní roli – roli služby hudbě, divadlu a vám, našim divákům. I nadále však zůstanu přítomen na jevišti, které se mi stalo domovem.

Olomouc vnímám jako město se dvěma tvářemi – s jednou obrácenou k minulosti, v níž zní ozvěna slavné hudební tradice, a s druhou hledící do budoucnosti: mladé, živé, proměnlivé. Právě tato dynamika mě inspirovala k utváření nové dramaturgické vize.

Chci, aby se náš soubor vydal v souladu s mou koncepcí „Návraty ke krásám“ cestou uvádění operních, operetních i muzikálových titulů v moderní, avšak nadčasové a esteticky vytříbené podobě – takové, která respektuje dílo, jeho tvůrce i diváka. Spolu s hostujícími režiséry a inscenačními týmy budeme hledat interpretační klíč, který v sobě spojí hlubokou úctu a tvořivou odvahu.

Jsem velmi rád, že se spolu s novým dramaturgem opery a operety Miroslavem Králem již podílíme na přípravě této nové kapitoly. Operní inscenace letošní sezony propojuje jediné silné téma: konfrontace výjimečné osobnosti s většinovou společností. Postava, která se v jednom okamžiku stává ikonou, vzorem, kultem – a v dalším je zavržena, zneuznána, osamělá na výsluní, vystavená větru a bouřím lidského úsudku. Kdo má pravdu? Výrazná rozporuplná individualita, nebo společnost chráněná i svazovaná tradicemi a občas i průměrností?

Pojďte s námi přemýšlet, klást si otázky a hledat odpovědi – v osudech Evity, Giovanniho i Toscy. Možná je nikdy plně nezodpovíme – a přece se tím přiblížíme k podstatě člověka, k záhadě života. Hudba je totiž otázkou, na niž neexistuje jediné řešení – a právě v tom spočívá její kouzlo.

V lednu příštího roku uvedeme slavný muzikál Evita Andrewa Lloyda Webbera v režii Marka Davida, který se vám již představil úspěšnou inscenací muzikálu Sugar. Celou sezonu završíme „operou oper“ – Donem Giovannim W. A. Mozarta, v režii olomouckého rodáka a výrazného mladého režiséra Vladimíra Johna. Tato inscenace zároveň symbolicky otevírá směr, jímž chci náš soubor vést: směrem k hloubce, dramatu, kráse a pravdě.

Mimo hlavní dramaturgii připravujeme i nový cyklus komorních vokálních koncertů na scéně Sedmičky – nového prostoru MDO. Tyto večery budou výjimečné propojením hudby a mluveného slova, které ztvární členové činohry MDO. V této sezoně zazní:

  • „S radostí, s plesáním, s veselostí…“ (antologie české adventní a vánoční hudby – od Jistebnického kancionálu po Purpuru Jiřího Šlitra; zvláštní pozornost věnujeme třem hudebním jubilantům: Michnovi z Otradovic, J. I. Linkovi a J. J. Rybovi; večer doplní literární ukázky s vánoční tematikou),
  • „Zničilas vše, mé srdce také znič“ (milostné operní árie a poezie),
  • „Sbohem, můj krásný plameni“ (pocta W. A. Mozartovi – v centru koncertu stojí fiktivní paměti jeho přítelkyně Josefíny Duškové, jejichž textová osa tvoří páteř večera).

S reprízami těchto koncertů rovněž počítáme.

Pablo Picasso kdysi řekl: „Umění smývá z lidských duší prach všednosti.“ Věřím, že tituly, které pro vás chystáme, plné nádherných melodií, árií i písní, dojemných, humorných a velkých příběhů, se pro vás stanou takovou očistnou lázní. Říká se, že opera je třináctá komnata, do níž není každému dopřáno vstoupit. O to víc si vážím toho, že jste to právě vy, kteří do ní vstupujete – se zvědavostí, odvahou a otevřeným srdcem.

Přeji vám inspirativní, krásnou a hlubokou sezonu ve společnosti souboru opery a operety MDO.

Váš Jiří Přibyl

Repertoár

typ zobrazení

Připravujeme

Lidé

Vedení

Dirigent

Tajemník a technický referent orchestru

Korepetice, inspice a nápověda

Sólisté

Sbor

Orchestr

Historie

Již před bezmála dvěma sty lety jsou známy první zmínky o provozování opery v Olomouci (uvedení komické opery K. F. Steinsberga Hans Klachel 15. 8. 1802). Mimo to do města zajížděly i kočovné společnosti provozující převážně německy hraná operní představení.

Rozvoj českého operního divadla se datuje od konce osmdesátých let 19. století, kdy soubor opery čítal dvacet a více osob. Významnou událostí se stalo angažování hudebního skladatele Gustava Mahlera roku 1883. Tradice opery v letech 1892–⁠1920 je významně spojena s činností pěveckého spolku Žerotín, a právě v roce 1920 byla zahájena první operní sezona v českém Městském divadle. Za devadesát let se ve vedení opery vystřídaly významné osobnosti českého hudebního života (Karel Nedbal, Emanuel Bastl, Adolf Heller, Iša Krejčí, Zdeněk Košler, Pavel Pokorný, Miloš Konvalinka ad.).

Za významné období olomoucké opery je považováno šéfování Adolfa Hellera, kdy se během jeho šestiletého působení uskutečnilo třicet světových, československých nebo alespoň olomouckých premiér, které byly z větší části vysílány rozhlasem. V těžkých válečných letech šéfoval souboru Karel Nedbal se skvělými sólisty – E. Hakenem, B. Blachutem, L. Červinkovou, A. Richterovou, M. Markovou, E. Zachardovou, B. Stoegrovou, A. Frankem, O. Kubínem, B. Jevtušenkem, J. Heroldem ad.

Po válce nastoupil na vedoucí pozici Iša Krejčí s pozoruhodnou dramaturgií, kdy uvedl prakticky celý stěžejní český repertoár i několik novinek (V. Ambroz: El Christo de la Luz, Maryla; Z. Vostřák: Rohovín Čtverrohý; J. Burghauser: Karolinka a Lhář; Kabalevskij: Tarasova rodina). Zdeněk Košler prosazoval ještě vyšší interpretační náročnost a opět pestrou dramaturgii, která se opírala o český repertoár inscenacemi Janáčkových oper.

Po odchodu Zdeňka Košlera do Ostravy se vedení souboru ujal Pavel Pokorný, který měl k dispozici velmi kvalitní a zkušené sólisty a sólistky. Připravil několik československých premiér – např. Marnotratný syn M. Sokoly, Hanellův Obraz Doriana Graye, Krejčího Antigonu I., Verdiho Bitvu u Legnana, Orlík A. Honegera ad. Od začátku 70. let prosazoval další šéf Miloš Konvalinka uvádění děl současné tvorby (Kašlíkův Krakatit, Cikkerův Beg Bajazid, Jirkova Děvka, Zámečníkova Fraška o kádi a Mindija gruzínského skladatele O. Taktakišviliho).

Miloše Konvalinku vystřídal Reginald Kefer, který také mimo základní repertoár neváhal uvést na jeviště soudobá díla (Pauerova Zuzana Vojířová, Klusákova Dvanáctá noc, první čs. uvedení Slonimského Marie Stuartovny). Vysoce hodnoceny byly inscenace Mozartova Tita, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky a Verdiho Nabucco.

Další šéf souboru v pořadí Martin Dubovic se za svého působení spíše orientoval na klasický repertoár. Pod finančním tlakem a po uzavření Nového divadla v Hodolanech došlo k fúzi opery s operetním souborem.

Poslední léta souboru vtiskli svou tvář Václav Málek (úspěšná inscenace Smetanových Dvou vdov), Ludmila Machytková (divácky velmi úspěšné nastudování Verdiho oper Nabucco a Attila) a Miloslav Oswald (Kouzelná flétna, Na tý louce zelený, Řecké pašije nebo česká premiéra opery Viktora Ullmanna Pád Antikrista, za kterou divadlo získalo ocenění na prestižním festivalu Opera 2015). 

Operetní produkce byla provozně svázána se souborem opery. V počtu představení i repríz stála opereta v předválečné době dokonce na prvním místě. Soubor s operetami hostoval ve Vídni, Brně i Praze. Repertoár až do konce války byl téměř neměnný. Hrála se díla autorů: Beneš, Piskáček, Nedbal, Kálmán, Lehár a samozřejmě Strauss.

K rozkvětu olomoucké operety došlo až po válce. Ve vedení se vystřídali Vladimír Nechyba a František Paul. 

Zásadním zlomem bylo téměř tři desítky let dlouhé šéfování Stanislava Regala, který spolupracoval například se spisovatelem Václavem Renčem či dirigentem Karlem Moorem. Nejenže dokázal najít vynikající sólisty a sólistky, ale snažil se i o dramaturgickou pestrost zahrnující klasické operety, hudební komedie i muzikál. Ostatně jeho prvním uvedeným muzikálem v čs. premiéře byl Mankowitzův-Henekerův Bleší trh (1961). V souboru působili V. Francová, J. Bézová, J. Krupová, V. Hajerová, V. Konečná, M. Horová, L. Machytková, A. Cásek, A. Jahoda, L. Kramosil, J. Čada, O. Pavlis, M. Pokorný, K. Čepek, J. Sitko, A. Svoboda, P. Šíma ad.

Další šéf Vladimír Rampula se snažil o generační výměnu v souboru, což se mu podařilo. Po roce 1989 se do vedení souboru dostal politicky angažovaný herec a scenárista Pavel Dostál. Vzápětí byl vystřídán Vratislavem Spilkou, kterého ještě ve stejné sezóně nahradil Martin Dubovic. Uvedení inscenace …a nakonec přijde pán z pojišťovny Lloyd vyvolalo protest studentů. Operetní soubor uvedl několik dalších inscenací Čardášová princezna, Netopýr, Noc v Benátkách, Vídeňská krev, Tisíc a jedna noc, atd. Václav Málek, který byl šéfem opery a operety od roku 1999, představil dětský muzikál Tuze pyšná princezna, lidovou hru se zpěvy Podskalák nebo klasiku Kiss me, Kate.