Na olomoucké jeviště se po téměř 30 letech vrací DON PASQUALE, poslední premiéru v letošní sezoně připravuje legenda české operní režie Václav Věžník
Režisér Václav Věžník má k Olomouci speciální vztah. „Právě tady jsem před pětašedesáti lety zahájil svou profesionální činnost. Dělal jsem tehdy asistenta režiséru Otovi Zítkovi při inscenaci Čertovy stěny. Mám toto město velice rád,“ uvedl režisér a upozornil na jedno výročí, které se váže k druhé premiéře nové inscenace. Ta připadá na 9. června. „A právě 9. června 1955 měla v Olomouci premiéru inscenace Don Pasquale, což byla moje vůbec první profesionální režie ve zdejším divadle,“ upozornil Věžník na zajímavou shodu. Brněnský rodák je podepsaný pod dvěma stovkami inscenací, z toho necelé dvě desítky vytvořil v Olomouci. Naposledy to před šesti lety byla inscenace Dvořákovy pohádkové opery Čert a Káča.
Donizettiho opera z roku 1843 patří k režisérovým oblíbeným. „Donizetti měl zvláštní nadání – když četl libreto, hned ho napadaly melodie a dokázal jej zhudebnit. Don Pasquale patří k jeho posledním dílům, je znát, že postavy jsou mnohem propracovanější. Donizetti rozhodně nezamýšlel Pasquala zesměšňovat a dělat si legraci. Traduje se o něm, že byl velmi hodný a uznával všechny své hudební konkurenty. Don Pasquale je ve své podstatě dobrák, dokazuje to silná vazba na synovce Ernesta, kterého se po smrti jeho matky ujal,“ přiblížil Věžník a upozornil, že inscenace komické opery otestuje režisérův smysl pro humor. „Komická opera je pomyslným prubířským kamenem každého režiséra, na ní může ukázat, jak je tvořivý a nápaditý. Už můj profesor Ota Zítek říkal, že kdo nemá smysl pro humor, ten by vůbec neměl dělat režii,“ shrnul Věžník.
Autorem hudebního nastudování je Tomáš Hanák. „Vzhledem k tomu, že opera Don Pasquale patří k posledním dílům Gaetana Donizettiho, vykazuje znaky již zralého kompozičního mistrovství. Nádherné kantilény se střídají s virtuózními koloraturami, jiskřivé rytmické figury s melancholicky laděnými plochami. Nic z toho však není používáno samoúčelně. Nejde o pouhý koncert bravurní pěvecké techniky, ale vše je geniálně zakomponováno do celkové koncepce díla,“ přiblížil Hanák.
Držitel Ceny Thálie Jiří Přibyl si po Falstaffovi zahraje dalšího starého mládence, který má trable se ženami. „Na rozdíl od Falstaffa je Pasquale movitý, ale jinak je to stárnoucí seladon, který chytil druhou mízu a myslí si, že může zaujmout a získat mladou dívku. Opět hraji stárnoucího pána, což pro mě znamená čas navíc v maskérně,“ popsal s úsměvem Přibyl. Jeho kolega ze souboru opery a operety David Szendiuch si pochvaloval spolupráci s režisérem Věžníkem. „V Olomouci jsme se setkali již čtyřikrát a vždy to byla velmi dobrá a inspirativní spolupráce. Je neuvěřitelné, jak je stále ve svém věku vitální a plný energie,“ uvedl sólista.
Postavu vdovy Noriny, která po fingované svatbě Pasqualovi řádně zatápí, alternují Elena Gazdíková a Barbara Sabella. „Jde o mé premiérové nastudování tohoto díla a jsem moc ráda, že jsem se stihla s touto roli setkat. Je moc krásná a zajímavá po pěvecké stránce, ale stejně důležitá je i složka herecká, takže můžu zúročit všechny své dosavadní zkušenosti. Velmi mě bavilo zkoušení ve společnosti vesměs mužských postav, to byla a je vždy nesmírná pohoda. S panem režisérem Věžníkem spolupracuji již poněkolikáté a velmi si vážím jeho divadelních vědomostí a zkušeností,“ uvedla Gazdíková. S rolí Noriny se poprvé v kariéře setkává také Barbara Sabella. „Je to žena plná života, upřímná, která nepokazí žádnou legraci. Taková role se hraje výborně,“ popsala Sabella. V úloze Ernesta se představí Ondřej Koplík a Milan Vlček, postavu doktora Malatesty, který celou fingovanou svatbu zinscenuje, si zahrají Martin Štolba, Jakub Tolaš či Vojtěch Pačák.
Kostýmy inspirované rokokem a biedermeierem navrhl Josef Jelínek, scénu vytvořil Jaroslav Milfajt.
V téměř stoleté historii českého divadla v Olomouci jde o teprve třetí uvedení opery Don Pasquale. Poprvé tento titul nastudoval v roce 1940 Oldřich Stibor, následovala inscenace Václava Věžníka z roku 1955 a dosud poslední premiéry se Don Pasquale dočkal v roce 1990, režii měla Jana Andělová-Pletichová.