Olomoucký Titus zkoumá vnímání klasického díla v současnosti i představy o dávné historii. Režijní tandem Veroniky Kos Loulové a Jiřího Havelky pracuje s diváckým očekáváním
Korunovační opera Titus (v originále La clemenza di Tito) Wolfganga Amadea Mozarta vznikla na objednávku českých stavů u příležitosti korunovace Leopolda II. na českého krále. Svou premiéru měla v září 1791 ve Stavovském divadle v Praze. Spolu s Kouzelnou flétnou, která měla premiéru 30. září téhož roku ve Vídni, se jedná o dvě poslední Mozartova operní díla, která složil před svou předčasnou smrtí 5. prosince 1791.
„K Mozartovým operám mám velmi blízký vztah, jako režisérka jsem již měla možnost dotknout se Figarovy svatby, opery Cosi fan tutte, nebo Kouzelné flétny. Opera Titus je tak pro mě setkání se čtvrtou operou skladatele, který patří do každého operního domu a do toho Olomouckého obzvláště. Tato konkrétní opera bývá v Česku opomíjená vedle například Dona Giovanniho, ačkoliv byla taktéž premiérována ve Stavovském divadle. Možná proto, že není plná milostných intrik, ale těch mocenských. Síla a virtuozita Mozartova génia je v ní však silně přítomna,“ říká Veronika Kos Loulová, režisérka a šéfka souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc.
Libreto opery Titus, které na základě textu Pietra Metastasia vytvořil Caterino Mazzolà, vypráví příběh, který se odehrává roku 79 n. l. v Římě. Vitellia usiluje o lásku císaře Tita, ten ji ale odmítá. Vitellia se proto rozhodne císaři pomstít a požádá Sixta, aby zapálil Řím a Tita zabil. Tento antický příběh je naplněn tradičními motivy lásky, zrady, pomsty, tragického omylu, ale také odpuštění a smíru.
Veronika Kos Loulová a Jiří Havelka však k inscenaci této antické klasiky přistupují inovativně a kladou sobě i divákům otázky o tom, jak má vypadat tradiční podoba opery, jestli existuje něco jako její klasické zpracování a proč je opera vnímána i dnes jako forma, která má být spíše uchovávána a oprašována, než jako forma podléhající vývoji a inovaci. Důležitými tématy je tedy vnímání klasického díla v současnosti a představy o dávné historii. Dalším důležitým tématem tohoto zpracování je také divák samotný, inscenace se totiž zabývá i jeho očekáváním a způsobem utváření jeho názorů a interpretací.
„S Veronikou Loulovou se znám ze školy a na tvůrčí bázi jsme se potkali během inscenování naší původní české opery Zabijačka. Veronika je pro mě na tomto projektu tou hlavní inspirací, protože já jsem doposud v operním světě moc nebyl a operu jsem pozoroval spíš zpovzdálí, takže je pro mě vstup do tohoto žánru velmi dobrodružný a zajímavý. A jinak mě permanentně inspiruje vše, co se kolem mě děje. U této inscenace se také snažíme akcentovat téma diváckého očekávání, hodnocení, které nám náš mozek dopředu nabízí a rovnou nás vyzývá k zaujímání postojů, i když s danými věcmi ještě nemáme konkrétní zkušenost. Diváci se ale rozhodně můžou těšit na to, že budou přímými pozorovateli výbuchu Vesuvu a valící se lávy v divadle,“ uvádí režisér Jiří Havelka.
„S Jiřím Havelkou je to naše druhá režijní spolupráce, za kterou jsem nesmírně ráda a zároveň jsem jako šéfka pyšná, že zrovna s naším operním souborem se odehraje jeho operní debut v kamenném divadle,“ dodala Kos Loulová.
Hudební stránka inscenace nabídne silnou kombinaci Mozartovy očekávané kvality a ohromnosti a jeho pověstné hravosti a překvapivosti, která se často projevuje v propracovaných detailech.
„Posluchač Mozartových oper je zvyklý na efektní předehru a střídání recitativů nebo prózy a hudebních čísel. Ani předposlední opera slavného salzburského rodáka není výjimkou. Předehra k Titovi si kvalitou v ničem nezadá se slavnějšími „kolegyněmi“ z Figarovy svatby, Dona Giovanniho nebo Kouzelné flétny. Je jen škoda, že si této předehry dramaturgové filharmonií moc nevšímají. Zatímco v Mozartových známějších operách k hudebním vrcholům patří ansámbly a propracovaná finále, řekl bych, že v Titovi úlohu nejefektnějších hudebních čísel přebírají sólové árie, zatímco obě finále jsou spíš stručná,“ říká šéfdirigent orchestru Moravského divadla Olomouc Petr Šumník.
V titulní roli Tita se vystřídají Vilém Cupák, Marek Žihla a Jakub Rousek. V roli Vitellie se alternuje Radoslava Müller s Barborou Pernou. V roli Sixta se představí Vojtěch Pelka. Na inscenaci se také podílí sbor a orchestr Moravského divadla Olomouc.
„Nemohu nezmínit ještě jednu zajímavost, která je v Mozartových operách nezvyklá. Ve dvou stěžejních áriích Sixta a Vitellie sekunduje sólovému hlasu naprosto virtuózně napsaný klarinet. Posluchač tak právem může nabýt dojmu, že se vlastně nejedná o árii, ale o duet. Věřím, že se Titus v našem provedení dočká úspěchu,“ dodává Šumník.
O kostýmní stránku inscenace se postarala renomovaná výtvarnice Andrea Králová, která je držitelkou tří Českých lvů za kostýmy k filmům Protektor a Pouta a k seriálu Svět pod hlavou. Další nominace si vysloužila za filmy Modrý tygr, Jako nikdy, Čertí Brko, Vlastníci a za seriál Devadesátky. Se stejnou měrou se ale věnuje i divadelní tvorbě. Pravidelně vytváří kostýmy pro divadlo F.X. Šaldy v Liberci, pro Národní divadlo v Praze, Moravské divadlo Olomouc, Švandovo divadlo, Studio Dva a další.
Za scénografií olomouckého Tita stojí tvůrčí seskupení Wariot Ideal, které vzniklo roku 2009 na základě dlouholeté spolupráce mima Vojty Švejdy, zvukového mága a skladatele Jana Kalivody a světelného designéra a scénografa Jan Dörnera. Výsledkem je řada výrazných projektů české alternativní scény. Autoři hledají nové možnosti v oblastech uměleckého výrazu, prezentují jedinečná komediálně laděná díla reflektující aktuální dění našich životů a doby. Svá představení pravidelně uvádějí na několika pražských scénách, v mnoha městech České republiky i v zahraničí.
S touto Mozartovou operou se olomoucké publikum setkává teprve podruhé. Titus v režii Jaromíra Pleskota měl v tehdejším Divadle Oldřicha Stibora premiéru v listopadu 1988.
„Na návrat Tita po 35 letech do našeho divadla se velmi těším a jsem rád, že můžeme divákům představit tento Mozartův méně známý kus. Děkuji Veronice Kos Loulové, že tento titul pro naše divadlo vybrala a společně s Jiřím Havelkou opět o něco rozšířila olomoucké operní obzory,“ říká David Gerneš, ředitel Moravského divadla Olomouc.
Kontakt pro média: Tereza Matějková, obchodní oddělení tereza.matejkova@mdol.cz 732 112 062