Herectví a zpěv vás živí, ale berete je vůbec jako práci?

Vlastně ani ne. Samozřejmě je to moje obživa, ale zároveň je to koníček, který se stal povoláním. 

Neměla jste někdy obavu, že se z koníčku stane rutina?

Právě toho se bojím asi nejvíc. Proto se snažím dělat hodně různých věcí. Dělám autorskou hudbu se svou kapelou, koncertuji, nahrávám audioknihy a rozhlasové hry, hostuji v jiných divadlech. Potřebuji pestrost. Stereotyp mě děsí.

Ani po škole jste nešla rovnou do stálého angažmá.

Chtěla jsem získat co nejvíc zkušeností. Jezdila jsem po konkurzech a hostovala v Brně, Ostravě, Uherském Hradišti nebo Praze. Lákalo mě poznávat různá divadla a různé přístupy k práci.

Nakonec jste ale zakotvila v Olomouci.

Ano. Když mi Roman Vencl nabídl angažmá, dlouho jsem neváhala. Zaujalo mě, že šlo o činoherní soubor. Jako muzikálová herečka jsem chtěla trochu nabourat zažitý stereotyp, že muzikáloví herci umí jen zpívat a tančit, ale neumí hrát. Říkala jsem si, že v Olomouci zůstanu dva nebo tři roky. Nakonec jsem tady od roku 2017 a pořád jsem spokojená.

Muzikál Evita patří k vašim nejvýraznějším rolím. Čím vás obohatil?

Určitě to byla obrovská výzva. Pěvecky je to asi nejtěžší role, kterou jsem kdy dělala. Je tam spousta intonačně náročných míst a hudebních záludností, které člověka nutí být neustále ve střehu. O to větší radost mám z každého představení. Profesně mě Evita posunula opravdu výrazně.

A po té lidské stránce?

Každá role člověka nějak ovlivní. Já patřím mezi takzvané srdeční herce. Role nehraju jen hlavou, ale prožívám je naplno. To má své výhody i nevýhody. Na jednu stranu jsou emoce na jevišti autentické, na druhou stranu si člověk některé věci nosí domů a hůř se jich zbavuje.

Platí to i pro Evitu?

Rozhodně. Je to velmi rozporuplná osobnost. Jedni ji obdivují, druzí odsuzují. A právě to mě na ní fascinuje. Snažím se ukázat nejen její ambice, ale i obyčejnou lidskost, zranitelnost a chvíle pochybností.

Chtěla byste mít Evitu za kamarádku?

V mém pojetí asi ano. Myslím, že by s ní rozhodně nebyla nuda. (smích)

Co bylo na této roli nejtěžší?

Kromě zpívání určitě její fyzická náročnost. Evita je na jevišti téměř pořád. Během představení mám kolem devíti převleků a někdy si člověk ani nestihne odskočit napít. Je potřeba být opravdu v dobré kondici a mít energii od začátku až do konce.

Dá se to k něčemu přirovnat? Třeba k výstupu na Praděd?

Možná k výstupu na Lysou horu (smích). Dvě a půl hodiny jedete naplno. Pořád musíte být soustředění, zpívat, hrát, pohybovat se. Je to krásný, ale fyzicky náročný výkon.

Naučila vás Evita něco nového?

Určitě větší disciplíně. U téhle role si člověk nemůže nic zjednodušit. Potřebuji mnohem více času na přípravu než u jiných rolí. Důslednější rozespívání, pečlivější hlasovou hygienu i psychickou přípravu. 

Máte v muzikálu nějakou oblíbenou píseň?

Nejradši mám duet s Perónem a především píseň You Must Love Me. Právě v ní se podle mě nejvíc ukazuje Evitina lidskost. Najednou není symbolem ani ikonou, ale ženou, která miluje, pochybuje a přemýšlí, jestli se v životě rozhodla správně.

Když potřebujete vypnout od emocí a rolí, kam utíkáte?

Do hor. Hory jsou pro mě nejlepší terapie.

Máte nějaké místo?

Jednoznačně Malou a Velkou Fatru. Kdykoliv tam přijedu, mám pocit, že jsem doma. Někdy jdu na hory sama, někdy třeba s tátou.

Sama?

Ano. Právě samota mi tam vyhovuje. Člověk zpomalí, vyčistí si hlavu, srovná myšlenky a načerpá energii. 

Nebojíte se medvědů? Zvlášť na Fatře…

Jednoho medvěda jsem potkala asi třicet metrů od sebe. Přiznám se, že jsem tehdy na chvíli úplně ztuhla. Od té doby s sebou nosím speciální sprej na medvědy. Naštěstí jsem ho ještě nemusela použít a byla bych ráda, kdyby to tak zůstalo. (smích)

S Evitou se brzy představíte také v Brně. Těšíte se?

Moc. Do Brna se vracím po deseti letech a jsem zvědavá na tamní publikum.

Je podle vás jiné než olomoucké?

Každé publikum je trochu jiné, a právě to mě na divadle baví. V Brně i v Ostravě fungují věrní diváci, kteří své herce dobře znají a podporují. Jsem zvědavá, jak přijmou naše pojetí Evity v Brně. Myslím si ale, že je natolik zajímavé a divácky srozumitelné, že by mohlo obstát kdekoliv.

Co byste vzkázala lidem, kteří Evitu ještě neviděli?

Ať přijdou. Je to muzikál plný emocí, nádherné hudby a silného příběhu. Ať už budete Evitu obdivovat, nebo s ní polemizovat, určitě vás nenechá chladnými.

Kdybyste spravovala sociální sítě Evity, jak by zněl její dnešní post?

Dnes mě polovina národa miluje a druhá polovina kritizuje. Takže vlastně úplně obyčejný den.

-------------------------------

LÍSTKY NA ŘÍJNOVÉ REPRÍZY EVITY NAJDETE ZDE.