V čem je inscenace Zvoníka u Matky Boží specifická?

Je určitě specifická dobou, ve které se odehrává, protože je zasazená do středověku, který je ale zpracován romanticky. Victor Hugo byl totiž vrcholným představitelem romantismu, takže je to trošku zidealizovaný středověk.

Je ještě něco, v čem se Zvoník liší třeba oproti jiným námětům, které jste režíroval? Ano, je tam spousta bojů a spousta technických úskalí. Inscenace je jiná i z pohledu kostýmů a celé vizuální stránky.

Zmínil jste bojové scény. Jak je to s bezpečností u takto akční inscenace? Choreografem bojových scén je Petr Nůsek, který s námi spolupracoval i na některých předchozích inscenacích. Ve Zvoníkovi máme boje s různými zbraněmi – používáme třeba biče, meče… A právě Petr zodpovídá za bezpečnost.

Koho byste pozval na Zvoníka?

Určitě všechny, kteří mají rádi klasickou literaturu nebo literární předlohu Zvoníka, a vlastně všechny, kteří mají tak trochu romantickou duši. Tohle je teprve třetí činoherní nastudování Zvoníka v celé historii českého divadla, protože většinou se toto téma uvádí jako balet.

Byl jste někdy v katedrále Notre-Dame, v místě, kde se předloha Zvoníka odehrává?

Ano, byl. Ale pak vyhořela. Za to ovšem určitě nemůžu já (úsměv).