Nespoutaná jevištní extáze, inspirovaná vyčerpávajícími tanečními maratony z časů Velké hospodářské krize, je syrovým příspěvkem mladého britského tanečníka k mottu 29DF.
Letitou negativní zkušenost s nadprodukcí a permanentním enormním tlakem na svůj výkon přetavil Russell-Jones v razantní gesto – abstraktní zobrazení tance jako jediného prostředku, jenž umožňuje únik před skutečností i její „přežití“.
Premiérové tuzemské vystoupení vycházející hvězdy světové taneční scény.
Inscenace je součástí mezinárodního festivalu 29. Divadelní Flora, již pořádá Flora Theatre Festival, z.s. Více o programu a doprovodných akcích najdete na www.divadelniflora.cz
Adam Russel-Jones je fenomén. Angela Heide, tanzschrift.at
Hlasité ale zároveň i nenápadné svědectví o zoufalství a extázi z tance, který nemůže; nechce přestat! Alice Heyward, tanzschreiber.de
Mix stylů zahrnující společenský tanec, balet, současný tanec, klubovou scénu, jazz i britské indie 90. let je stejnou měrou poctou století choreografie jako zkoumáním jejího dopadu na lidské tělo. Maryam Philpott, The Reviews Hub
Původem britský, dlouhodobě v Německu působící tanečník a choreograf Adam Russel-Jones pojímá ve své sólové extázi nikdy nekončící taneční akt jako prostředek úniku z reality i nástroj k jejímu přežití. Formou otevřené fyzické básně vyjevuje spektákl muže, který nemůže přestat tančit a zkoumá smyslovou i poetickou podstatu toho, co znamená zůstat poslední na tanečním parketu.
Release the Hounds je inspirováno americkými tanečními maratony z 20. a 30. let z období Velké hospodářské krize (konkrétně filmem Sydneyho Pollacka They Shoot Horses, Don’t They?) i fenoménem rave culture – jak tou současnou, tak její klíčovou vývojovou fází z thatcherovské éry (jak je zachycena v románu Rainalda Goetze Rave). Přímým podnětem však pro Russel-Jonese byla především jeho osobní zkušenost s vlastní letitou fyzickou nadprodukcí – coby výjimečně talentovaného tanečníka v „aparátu“ klasického baletu ovlivňovaném současnou nepříznivou situací v oblasti kulturní politiky směřující k soustavným ekonomickým omezením. Formát sóla tak může být nazírán jako přímočará odpověď na politicky podmíněné podfinancování (nejen) tanečního sektoru i jako důsledek západního neoliberálního estetického individualismu. Choreograf-tanečník se s touto realitou vyrovnává s realistickým vědomím a prezentuje sebe sama jako výsostně „kinetické tělo“ z dělnické třídy v ekonomické a strukturální krizi, produkující spíše hodnotu než materiální produkty.
tvůrčí tým: choreografie: Adam Russell-Jones sound design: Moritz Haas light design: Emilio Cordero kreativní produkce: Leona Tiemessen umělecká spolupráce: Eugene Yiu Nam Cheung dramaturgická spolupráce: Mateusz Szymanówka poděkování: Tanztage Berlin, Sophiensæle, Miloš Trakilović
účinkuje: Adam Russell-Jones
premiéra: 24. 1. 2025
trailer: https://youtu.be/MIuTPPrcgx8
Po představení následuje beseda.