Scénicky precizní koláž her Ödöna von Horvátha (Povídky z Vídeňského lesa a Víra, naděje, láska) v úpravě a režii Ivana Buraje exponuje peripetie dvou mladých žen usilujících o svobodu ve městě, které se touží vrátit ke „starým zlatým časům“.
Metafora zrodu totality ve společnosti, jež se před komplikovanými reáliemi proměnlivého světa uchyluje – ve vylhané iluzi bezpečí – za kašírovanou fasádu falešné nostalgie. Celosouborový apelativní statement nového uměleckého vedení přední české scény.
Inscenace je součástí mezinárodního festivalu 29. Divadelní Flora, již pořádá Flora Theatre Festival, z.s. Více o programu a doprovodných akcích najdete na www.divadelniflora.cz
Celek v sobě má něco ze stylizace televizní studiové pohádky z osmdesátých let a něco z dekadentní tíživosti Davida Lynche. (...) Přístup kombinující koncept, stylizaci i realismus jako by odpovídal na novou zkušenost ztráty měřítek toho, co je možné. Eva Klíčová, Alarm
Všichni herci jsou ve svých rolí výborní, od realistického projevu přes mírnou expresi až po výraznou stylizaci a obludnou nadsázku (...). Jako by pod novým vedením herecký soubor Divadla v Dlouhé dozrál a dospěl. Zuzana Augustová, A2
Inscenace exceluje vizuálními gesty, groteskním pohybem a promyšleným využitím live-cinema, které umocňuje kritiku absence empatie a nezodpovědnosti. Barbora Těthal Schneiderová, Deník N
Hypnotická inscenace o zrodu fašismu z maloměšťáctví je velkolepou podívanou s hvězdným hereckým obsazením, v níž se představí kompletní ansámbl Divadla v Dlouhé. Jeho nový umělecký šéf a režisér v jedné osobě – Ivan Buraj – vyšel z textů dramatika Ödöna von Horvátha Povídky z Vídeňského lesa a Víra, naděje, láska. Děj ale důmyslně zasazuje do naší blízké budoucnosti. Je rok 2039 a společnost se po překonaných válkách pokouší obnovit světový řád. Lidé mění svůj jazyk, gesta i oblékání přesně podle představ o době, kdy byl „svět ještě v pořádku“ – v tomto případě tušíme zdánlivou idylu Vídně konce 19. století. Zlaté město předkládá tragikomický příběh dvou mladých žen toužících po budoucnosti ve světě, který lační po návratu do „starých zlatých časů“. Hrdinky se ale odmítají podřídit systému ovládanému mocenskými, patriarchálními a maskulinními principy.
„Svět se pořád mění, ať chceme nebo ne,“ říká režisér Buraj v programu k inscenaci. A varuje před nostalgickým „retrosmutněním“: „Když začneme požadovat iluzi věčně stejného, nebo návratu do mýtického, idealizovaného minulého, tak přijdou populističtí politici, kteří nám tuhle představu nabídnou. Ovšem jakmile ji začnou uskutečňovat, děje se cosi strašného, začínáme svět čím dál tím víc deformovat, abychom tuhle iluzi udrželi při životě.“
tvůrčí tým: režie: Ivan Buraj dramaturgie: Tereza Marečková scéna: Matěj Sýkora kostýmy: Katarína Hollá hudba: Jakub Kudláč choreografie: Markéta Vajdová hrají: Kristýna Jedličková, Veronika Lazorčáková, Magdalena Zimová, Pavel Neškudla, Matyáš Řezníček, Pavel Tesař, Jan Vondráček, Samuel Toman, Jan Staněk, Miroslav Zavičár, Martin Matejka, Klára Oltová, Marie Turková, Eva Hacurová, Jan Sklenář, Tomáš Turek, Jaroslav Brabec, Martina Vašáková, Zuzana Kolomazníková
Od 19:00 dramaturgický úvod ve foyer MDO.
premiéra: 15. 11. 2025
trailer: https://youtu.be/qP97kb6cFLU