„Smířila jsem se s životem na Slovensku. Všude jsou nějaké problémy, ale těm zdejším aspoň rozumím.“ – Názory mladých žen, reflektujících specifické životní období nabité osobními i společenskými turbulencemi, zaznamenalo duo autorek se čtveřicí hereček formou dokumentárnímu výzkumu. Empatický projekt režisérky Alžbety Vrzguly v mnoha variacích a proměnlivých reáliích propojuje zkušenost dnešních třicátnic s postoji jejich vrstevnic z období normalizace.
Inscenace je součástí mezinárodního festivalu 28. Divadelní Flora, již pořádá Flora Theatre Festival, z.s. Více o programu a doprovodných akcích najdete na www.divadelniflora.cz
Inscenácia približuje veľmi civilným jazykom a divácky príťažlivou a netradičnou formou významné, historicky kľúčové udalosti 20. storočia, porovnáva minulosť so súčasnosťou, pričom nachádza viac paralel než odlišností.
Ivana Topitkalová, kød
Eden je inscenácia o cyklickosti.
Soňa Jánošová, SME.sk
Útek z raja vytvára prienik medzi minulosťou a súčasnosťou, ktoré sa môžu prekrývať v spôsobe myslenia, v podobe postavenia žien v spoločnosti, sociálneho zabezpečenia, kultúrnych zmien, zmien v myslení a dáva možnosť posunúť sa niekam ďalej, vrátiť sa alebo utiecť.
Marek Godovič, Rádio Devín
„... nikdo nechce slyšet, že to bude těžké, a tak volíme populisty s naprosto idiotskými sliby, které jsou nereálné. Stejně tak naše představy o životě, takže se to vlastně skvěle shoduje.“
„...jsem velká romantička. Zamiluju se okamžitě. Dokážu to v podstatě na počkání. Asi to nějak souvisí s mým otcem. Anebo s matkou.“
Hlasy mladých žen se ozývají přes hučící fén v kadeřnictví, nad rozdělanou manikúrou pod světlem UV lamp... Je to nenápadný prostor pro svěřování, místo praktického „sesterství“.
Oceňovaná slovenská režisérka Alžbeta Vrzgula pokračuje ve své linii reflexí aktuálního dění ve společnosti očima vlastní generace. V tvůrčím tandemu s dramaturgyní Katarínou K. Cvečkovou pohled opět upírá na ženy. Instalace Eden. Útek z raja pracuje s dokumentárním materiálem, který se odehrává ve stylizovaných interakcích. Pocity a názory dnešních třicátnic tvůrkyně propojily se zkušenostmi mladých žen z období normalizace. Do koncepce díla zahrnuly rozhovory se čtyřmi pamětnicemi. Eva, Kamila, Soňa a Tamara hovořily o svých životních meznících a realitě 70. let.
Diváci putují prostorem a jednotlivými příběhy, přičemž každý zážitek je jedinečný díky odlišné herecké interpretaci v podání Kataríny Andrejcové, Kataríny Gurové, Kristíny Spáčové a Kristíny Svarinské. Leitmotivem inscenace je osobní odvaha: „Chceme se naučit čelit svým dnešním strachům, chceme pochopit věčný (ženský) cyklus a to, co přináší, chceme mezigenerační propojení.“
režie Alžbeta Vrzgula
koncepce a sběr materiálu Katarína K. Cvečková, Alžbeta Vrzgula
dramaturgie Katarína K. Cvečková
kostýmy Daniela Mesárošová
scéna Matúš Ďuran
výtvarný dohled Laura Štorcelová
světelný design Róbert Mačkay, Martin Hodoň
produkce Karolína Kováčová, Alexandra Babiaková
technická spolupráce Timotej Lačný
PR Linda Gallová
účinkují Katarína Andrejcová, Katarína Gurová, Kristína Spáčová a Kristína Svarinská
délka inscenace 1h 10m
premiéra 11. 6. 2024
Ne každý byl na stáži u věhlasných Rimini Protokoll. Alžbeta Vrzgula (1992) ano. Talentovaná režisérka a dramatička se zde podílela hned na třech projektech: Utopolis Lausanne, Conference of the Absent Paris anebo URBAN NATURE Mannheim. Už během studia na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umení v Bratislavě absolvovala stáže v Poitiers a v Brně, jako asistentka režie spolupracovala (2015–17) s režisérem Davidem Jařabem.
V Bratislavě spoluzaložila nezávislé profesionální divadlo Uhol_92, kde se autorsky angažuje. Jako režisérka hostuje na slovenských i českých scénách – mj. v Divadle Komedie režírovala diskutovanou queer variaci na příběh Panny orleánské Já, Johan*a (2023).
Za režii vlastní hry Ponížení a krvilační získala Cenu DOSKY 2022. V roce 2024 obdržela uměleckou cenu Nadace Tatra banky pro Mladého umělce do 35 let v kategorii Divadlo za napsání a inscenování hry Toni Wolff zisťuje, že prerobila milióny.
Divadlo Petra Mankoveckého (DPM) je slovenské nezávislé divadlo, založené v roce 2015 v Bratislavě absolventským ročníkem herectví na VŠMU. Nese název po vedoucím pedagogovi ročníku – herci, režisérovi a skladateli Petru Mankoveckém, který zemřel v roce 2013.
„Je to odkaz pedagóga, ktorý bol s nami do nášho tretieho ročníka a potom nás opustil. Názov vznikol prirodzene. Prišli sme na to, že sme boli ročník človeka, ktorého odkaz chceme niesť aj naďalej,“ říká Šimon Ferstl, principál divadla.
DPM programově přináší generační, především existenciální témata. Inscenace reflektují vnitřní stav člověka, který se zmítá v komplikovaných mezilidských vztazích a hledá své místo v neméně komplikované společnosti.
