Inscenace je součástí mezinárodního festivalu 28. Divadelní Flora, již pořádá Flora Theatre Festival, z.s. Více o programu a doprovodných akcích najdete na www.divadelniflora.cz

Výklad Brutovského hry je totiž slobodný a to je na inscenácii sympatické a zábavné. (…) Chcel publiku radšej odovzdať impulzy, než banálny príbeh. Našiel si originálny spôsob – mozaikovitú multivýpoveď.

Helena Dvořáková, Pravda.sk

Hravosť a irónia sa prejavuje v narábaní s rozmanitými aktuálnymi spoločensko-kultúrnymi reáliami, faktografiou súčasnej politickej sféry a popkultúrnymi odkazmi. (...) V kontexte vývinu repertoáru činohry SND je potešujúce, že doň pribúda ďalší súčasný titul a reprezentácia pôvodnej autorskej dramatiky.

Veronika Kolejáková, Monitoring divadiel

Herci zprvu pronášejí své monology většinou bez výraznější akce či pohybu po scéně, ale s obdivuhodným vnitřním nasazením. Emília Vášáryová mluví neokázale, ztišeně hlasem matky, jejíž děti, sotvaže dorostou do výšky oken rodného domu, vyskakují z nich a nechávají se odnést mořem. (...) Výborní jsou i další (Oľhová, Horváth, Kovár, Javorková, Hološka).

Kamila Černá, Lidové noviny

Slobodné, ideologicky nepodmanené kultúrne inštitúcie na Slovensku v súčasnosti čelia masívnym atakom vládnej moci. V takých chvíľach sa treba jednoznačne postaviť na ich stranu a brániť ich. (…) Tento text tak píšem najmä so zámerom ponúknuť impulzy na zamyslenie sa nad tým, ako dosiahnuť to, aby ikony slovenského divadla aj pri zachovaní si svojho občianskeho postoja neboli pre väčšinového slovenského voliča červeným súknom, ale autoritami.

Michal Denci, kød

Jak, před čím a kam odcházíme? Jsme větší Slováci a Slovenky jen proto, že zůstáváme? A může být koncept naší takzvané malosti potenciálním katalyzátorem změny, nebo jen uspokojujícím stěžováním si? Odliv není typickým dramatickým textem – nenajdete zde tradiční dialogy ani klasické postavy. Je to „báseň, poezie v próze“ o zemi, ze které se odchází, s exkurzy a citacemi z celé slovenské historie, ale i současnosti. Moudrý i ironický text o odlivu lidského kapitálu a pátrání ve struktuře jeho možných významů postupně odkrývá sedm jedinečných herců a hereček napříč generacemi – Emília Vášáryová, Anna Javorková, Jana Oľhová, Barbora Andrešičová, Emil Horváth, František Kovár a Gregor Hološka, Hravá, asociativní a vizuálně extrémně poutavá inscenace o fenoménu, který dlouhodobě formuje mnohé aspekty veřejného i soukromého života na Slovensku.

režie Lukáš Brutovský

dramaturgie Miro Dacho

scéna Juraj Poliak

kostýmy Katarína Holková

hudba Lukáš Brutovský

pohybová spolupráce Martin Talaga

videoart Matouš Ondra

hrají

Anna Javorková, Emília Vášáryová, Barbora Andrešičová, Emil Horváth, František Kovár, Jana Oľhová, Gregor Hološka a studenti VŠMU Katarína Novotková, Viktória Svoradová, Adrián Hudák, Richard Hainc, Samuel Ducár

délka představení 1h 30m

premiéra 6. 4. 2024

Divadelní režisér a hudební skladatel Lukáš Brutovský (1988) absolvoval studium režie a dramaturgie na VŠMU v Bratislavě a získal zde i doktorský titul. Ve svých režijních koncepcích nespoléhá na okázalou jevištní imaginaci, ale téma tlumočí primárně prostřednictvím herců a hereček. Jeho tvorba se opírá o jednoduchou až minimalistickou scénografii a precizně vystavěné situace, často s antiiluzivními prvky. Již od studií tvoří v úspěšném tandemu s dramaturgem Miroslavem Dachem.

Pravidelně spolupracuje s řadou slovenských i českých divadel. Jeho razantní uchopení Maryši v brněnském HaDivadle si vysloužilo Cenu Divadelních novin za Inscenaci roku 2014 a stále je na repertoáru. Věnuje se také překladu z německého jazyka a je i autorem několika rozhlasových a divadelních her.

Od roku 2015 je uměleckým šéfem Slovenského komorného divadla v Martině. Na Divadelní Floře se dosud představil s Ostrovského groteskní komedií Les a jevištní koláží Iokasté.

Slovenské národné divadlo (SND) začalo psát své dějiny v roce 1920. Dnes ho tvoří tři stálé soubory – činohra, opera a balet – jež využívají historickou budovu na Hviezdoslavově náměstí a novou budovu otevřenou v roce 2007. V čele činohry SND, kterou v poválečném období prošla řada vynikajících tvůrců (Peter Mikulík, Pavol Haspra, Miloš Pietor, Ľubomír Vajdička), stál od roku 2013 výrazný režisér Roman Polák. Pod jeho vedením se vedle klasické a soudobé světové dramatiky na repertoáru prosadily texty slovenských autorů jako Klimáček, Olekšák, Uličiansky, Majling, Schulczová aj. Dramaturgie činohry přímo iniciuje vznik původních her (mj. Leni, Slovo Válkovo, Bál, Labyrinty a raje Jána Amosa), jež díky provokativnímu společensko-politickému přesahu často vyvolávají bouřlivé divácké reakce a žádoucí diskuzi. Příkladem je Gindlovo dokumentární drama o divokých 90tkách Karpatský thriller v Polákově režii či divácky úspěšný kriminální příběh s politickým pozadím Elity v režii Jiřího Havelky – oba tituly nabídla Divadelní Flora. Kromě něj mohli festivaloví diváci zhlédnout i Polákovu vynikající inscenaci pro SND s Martinem Hubou a Dušanem Jamrichem Popel a vášeň (2008). Od roku 2021 je ředitelkou Činohry SND Miriam Kičiňová.